Mám se bát nového prostředí??
3. 9. 2012
Procházíš novou černou uličkou, která ti doposud nebyla vůbec známá. Zírají na tebe lidé, o kterých sis myslela, že neexistují. Přemýšlíš nad tím, jaké otázky si v tuto chvíli kladou. Co se jim asi míjí hlavou… Nevíš o nich vůbec nic. Ale víš, že na tebe s údivem zírají, jako kdybys byla v černém hábitu a měla to nejhorší oblečení, které sis na sebe mohla vzít.
Já, jako holka co žije 13 let na to jednom a samém místě se obávám velké změny. Jelikož mě brzy čeká konec devítileté povinné docházky, která mi přinesla mnohdy zklamání ze špatných známek, narušených přátelských i milostných vztahů, ale zároveň radost z dobře napsaného testu nebo zaznamenání dobrého dojmu u učitele, obávám se změny. Ano, pokud mě dobře chápeš, ani ne za dva roky se odeberu někam jinam. Někam kde to vůbec neznám. Do jiného prostředí, s jinými lidmi. I když vím, že nebudu jediná kdo si z pocitu samoty a budoucí oběti pomluv dělá hlavu, pevně věřím, že se na tomto světě najde mnoho lidí, kteří snad doufám vplujou do mého srdce. Každý, i já si začal s novou změnou. Tak jako když jsem tenkrát šla do první třídy. Asi neoblíbená kvůli mým odstátým uším, asi oblíbená kvůli vykouzlení úsměvu na tváři ostatním. Když se to tak vezme. Základka je základka, na které jsi přeci jenom 9 let. 9 let s lidmi, které máš moc ráda, a nechceš od nich jen tak odejít, protože tě čeká úplně nový život na úplně jiné škole.
Hodně kámošek mi říká, nač si dělám ten život těžší tím, že přemýšlím nad školou. Asi proto, že za 1. ráda plánuju, a nenechávám věci na poslední chvíli (možná pouze v momentě, kdy jsou pro mě nepotřebné.), 2. chci v budoucnu mít dobrou práci a nehledat narychlo školu týden před předáním přihlášek.
Zajímám se o moji budoucnost jako každý jiný. Někdo nerad plánuje kvůli obavám, že se jeho plán neuskuteční, někdo plánuje rád, jelikož je optimista. Já jsem asi optimista. Dokážu plánovat věci klidně i roky dopředu, i když vím, že se to v budoucnu neuskuteční. Ups… Tak trochu i pesimista. :)
Přemýšlím, jestli to nejsou spíše sny, které bych si chtěla jednou v budoucnu splnit. Třeba jako mít dvojčata, být s tím, se kterým jsem už 9 měsíců, mít velký dům se zahradou na které bude chrt, a alfa romeo bude stát před mým domem. Každé ráno vyjíždět z garáže Giuliettou do práce jménem časopis VOGUE a vracet se zpátky s úsměvem a natěšením se na mé děti. Možná jsou to sny. Možná budoucí realita.
I když jsem optimistka, špetka pesimistky v porovnání s novým prostředím by byl asi ten nejsprávnější popis mé osobnosti. :))
Proč sem ale píši o mně? Jelikož chci, aby sis si ze mě vzala příklad, a nedělala si z nového prostředí hlavu. Hlavně buď sebevědomá… Ten co vstoupí do nového prostředí se stresem a nechá si líbit každou pitomost, nikdy z toho nevyvázne bez zklamání... a proto k této změně přihlížej tak optimisticky, jak nejvíce dokážeš. Uvidíš, že mnohem rychleji si tě lidé oblíbí, a ty tím více zapadneš do kolektivu. ;)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář